KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE
Kraniosakrální terpie
V každém lidském těle existuje kraniosakrální systém, který je charakteristický rytmickou pohybovou aktivitou. Tento systém doslova vychází z krania (lebky, lat.: cranium) a pokračuje dolů do sakra (křížová kost, latinsky: os sacrum). Jakákoli omezení (restrikce) v membránovém systému mohou přímo ovlivnit různorodé fyziologické funkce centrálního nervového systému..
Cílem této metody je harmonizace, regenerace a uvolnění. Kraniosakrální systém pracuje rytmicky, školený terapeut tento rytmus umí zachytit a pracovat s ním.
Jedná se o neinvazivní celostní metodu, která se zaměřuje na podporu zdraví. Terapeut jemným způsobem podporuje tělu vlastní regenerační a samoléčivé procesy
Ošetření (terapie) probíhá zpravidla vleže na masážním lůžku. Ošetřovaný je při terapii oblečený. Součástí terapie je zpravidla úvodní a závěrečný rozhovor
Kraniosakrální ošetření cílí na řadu fyzických i psychických obtíží, přičemž pomáhá nastolit rovnováhu (harmonii) v celku TĚLO - MYSL - DUŠE. Velmi dobře usměrňuje přetížený nervový systém, ulevuje obtížím pohybového aparátu, uvolňuje traumata a ulevuje při obtížích po úrazech a operacích
Díky jemnému přístupu k ošetřovanému je KST velmi vhodná i pro těhotné ženy, ženy po porodu i pro děti
Základní postup/protokol Kraniosakrální terpie
KST se skládá z řady technik, které však mají svůj společný základ. Každý krok terapie je koncipován tak, že je zároveň hodnotícím (diagnostickým), ale i korektivním (terapeutickým) nástrojem.
Indukce bodu klidu
Uvolnění příčných fascií: pánevní dno, bránice, horní hrudní apertura, jazylka a atlantookcipitální skloubení (kloubní spojení mezi prvním krčním obratlem a lebkou, často zde vznikají blokády vlivem poměrně velké hmotnosti lebky a mozku)
Dekomprese lumbosakrálního přechodu, mediální komprese lopat kyčelních a trakce durálního vaku (obalu míchy a nervových kořenů)
Kolébání a klouzání v rámci durálního vaku či trubice
Frontální trakce (mobilizace čelní kostí)
Parietální trakce (mobilizace kostí temenních)
Dekomprese sphenobazilární synchondrózy (chrupavčité spojení lebeční báze)
Temporální techniky (mobilizace spánkových kostí)
Komprese a dekomprese temporomandibulárního (čelistního) skloubení
Komprese 4. mozkové komory (indukce klidového bodu)
Využití protokolu k vyšetření či diagnostice funkce kraniosakrálního systému může poskytnout terapeutovi někdy až překvapující pohled odkrývající primární původ pacientových obtíží. Velmi často se terapeut KST dostává na místa daleko vzdálené od místa pacientovi bolesti aj. KST nabízí v přeneseném slova smyslu mapu, která jemně rozplétá původ bolesti a eliminuje danou dysfunkci.
Občas velké zlepšení pacientových obtíží nastává už po užití jednoho terapeutického kroku z výše uvedeného protokolu.
Kraniosakrální terpie
KST je u nás poměrně nová metoda. První zmínky o KST pochází již ze starého Egypta, Indie nebo Peru. Za počátek moderního vývoje tohoto oboru se považuje práce amerického osteopata Dr. Williama G. Sutherlanda, který navázal na původní myšlenky Dr. Andrewa Stilla, který formuloval základní principy osteopatie. Ty poté rozšířil asi nejznámější zastánce těchto dovedností a jejich rozšíření mezi širokou veřejnost John E. Upledger, D.O., O.M.M.(USA).
Objevení pulsu uvnitř durálního vaku Dr. Johnem E. Upledgerem bylo základním a zlomovým objevem pro další vývoj Kraniosakrální terapie.
V zahraničí je KST uznávanou léčebnou metodou, která je v některých zemích dokonce hrazena ze zdravotního pojištění. Metoda je založena na anatomických, fyziologických a terapeutických poznatcích.